Recenze: Dobrá komedie, po čase vás smích přejde

V životě platí takové pravidlo, že opakovaný vtip již není vtipem. A bohužel to platí.

Už asi přestanu psát některé články, jako politické diskuse a úvahy nad naší republikou nebo nad námi samými. Ale, jak to tak pozoruji, co se v srdci evropy děje, tak si říkám, že by to nebyla špatná komedie. Když si to tak vezmete, život každého z nás je v podstatě dokonalou komedií. Lítáme nahoru a dolů jako na houpačce a když má člověk pocit, že to bude ok, tak se to zas pos... . 

Já to říkám stále dokola a dokola, ale to by prostě nebyl Čech, aby se nechytil. Po revoluci dostal každý pocit, že je nejchytřejší a nejdokonalejší a to co on řekne je svaté. A bohužel to tady stále v nás je. Ale díky hokeji jsem se naučil, že prostě někdy je někde někdo, kdo je výš (třeba trenér) a když vám řekne něco s čím třeba nemusíte souhlasit, tak prostě sklapnu a držím krok. Je důležité se nenechat šikanovat, ale zase mít na vše odpověď neni skvělé a ta hranice zde je velmi tenká. A pokud jde o něčí názor, tak náš národ si ještě nezvykl na to, že jednat mezi sebou lze i slušně a nemusíme na sebe hned řvát a atakovat ostatní. Prostě si myslim něco jiného a chci s někým o tom debatovat, tak řeknu svůj názor v poklidu.

Já tedy říkám, že chce-li takový obyčejný evropan žít v jedné velké komedii, ať se odstěhuje do Česka. Prvních pár let se bude slušně z nadhledu bavit co se kolem něj děje. Ale nás co tu žijeme už déle, tak už to nebaví ani nerozesmívá. Jako když přijdete na úřad a oni vám po hodině strávené v čekárně řeknou, že je třeba vyplnit tenhle formulář a vy musíte znovu čekat, tak se obyčejný člověk nad tím pousměje a bude to vyprávět jako fakt dobrej fór. Jenže tenhle fór máme každý den. Každý obyčejný den se dějou tyto úsměvné věci a člověk pak už začne upadat do deprese. A neni to taková ta klasická deprese, ale je to životní styl. A to je to, co už není vtipné a měli bychom s tím něco udělat.

Myslím, že už to není ani mezi lidmi, protože poslední dobou jsem měl pocit, že se to trochu zlepšuje, že jsou lidé na sebe milejší. Jediný problém tedy vidím v tom, že to nedošlo do nejvyšších míst. Měli bychom najít nějakou charismatickou osobnost, která bude té schopnosti vládnout státu. Já nevím jak vás, ale mě to už nebaví a to jsem dost mladý na to abych říkal, že mě něco nebaví. Proč prostě si nemůžeme udělat z naší republiky hezké místo pro žití, kde se budem na sebe smát a bude život o něco hezčí? Mám dojem, že je to jako s počítačem. Jakmile jednou chytí virus nepomáhá nic jiného než ho celý vzít vymazat a nainstalovat znova. Jen by bylo fajn dát pozor, aybchom si ten virus nenanistalovali zpátky.

V podstatě mi je jedno, kdo bude vládnout. Je mi jedno kdo bude ministr tamtoho a onoho, jen chci mít klid a zabývat se lepšími věcmi než je Zeman a jeho každodenní pindy. Chci abych mohl někam přijít a říct, já jsem Čech a každý mi v duchu záviděl a ne jen proto, že máme dobrý pivo.

Tak vás chci všechny, co jste si tohle přečetli požádat, za prvé, pokud chcete reagovat, třeba nějakým jiným názorem, zkuste to tak, abych neměl pocit že mi chcete podříznout krk. Za druhé, zamyslete se, jestli není třeba posunout se od roku 89 někam dál a dát našemu životu a republice směr, který se nám všem bude líbit. A za třetí mějte na paměti, že ani ten počítač se nepřeinstaluje za minutu a chvíli to trvá, takže buďme vytrvalí a těším se na Česko za pár let.